Rubriky
Rozhovory

Versus: choreografie vs. freestyle

Druhý díl našeho nového seriálu Versus se bude věnovat tradičnímu tématu. Je lepší choreografie nebo freestyle? …

Líbil se vám tento článek? Sdílejte jej, ať se o něm dozví i ostatní :-)

Druhý díl našeho nového seriálu Versus se bude věnovat tradičnímu tématu. Je lepší choreografie nebo freestyle? Svůj názor na toto téma vám sdělí Zuza Al, Taz a Džajna.

ZUZA AL (RESPECT US KARLOVY VARY)

No tak na začátek bych řekla, že mně je mnohem, ale opravdu mnohem bližší freestyle … Street jako takovej nevznikl choreografií, ale šlo o čistej krásnej freestyle. Mě osobně choreografie nebaví, nepřijde mi to hip hop a nerada ho tam zařazuju. Choreografie spíš vznikla pro to, aby se ze street dance daly vyškvařit nějaký peníze, protože je to pro laika samozřejmě atraktivnější.

Na druhou stranu mě baví demo. Demo, kde každej ukáže, co umí a mezi tím je pár osmiček tzv. choreografie. Já prostě, když řekneš choreo, tak si představím nacvičenej hipec, milion přechodů a nic víc, nic osobitýho … Jako crew nechodíme ani na soutěže v choreografiích, není to pro nás nic motivujícího, kdežto v jamech a battlech se seberealizujeme, a to je atraktivní i motivující. U nás děláme choreo jen s těmi, kteří to vyloženě dělat chtějí. Jsou to ale vesměs začátečníci, takže na nějakou soutěž jsem je ještě neposlala, no a myslím že ještě nějakou dobu nepošlu, protože většina těch, co u nás začíná u choreografie, se po nějáké době chce věnovat freestylu, takže do tý choreo skupiny zase nabíráme začátečníky :)

Každopádně každá crew či taneční škola má jinou myšlenku v tom, jak co dělat a já nic neodsuzuju. My jsme ale jedni z těch, co milují freestyle.

TAZ (LAST MINUTE PRAHA)

Tahle otázka (stějně jako spousty jiných) je hodně individuální. V mém případě určitě vede freestyle, možná je to způsobeno tím, že jsem začínal na breaku, b-boys jsou obecně víc odkázaní sami na sebe. I když si navzájem radí a tak, všechno si musí nadrtit sami. U spousty choreo tanečníků mi přijde, že vyloženě čekají, až přijde někdo, kdo se před ně postaví a ukáže jim, “co budeme dnes dělat” a jakmile lekce skončí a zavřou se dveře od sálu, tak do příštího tréninku ani o myšlenku tance nezavadí (nepočítám YouTube a Facebook). V extrémní situaci pak na party celý večer čekají, až dj zahraje jejich pecku, na kterou můžou zatančit svou vazbu (kterou jim vymyslel někdo jiný).

Na druhou stranu je krásnej pocit, když tancuješ nějakou choreografii, na který víš, že si všichni mákli a prožíváš takový to “sklízení ovoce” po tvrdý práci. V mém případě je právě čas věnovaný přípravě všeho možného (typu kde kdo stojí, kudy a jak se hýbe, že tenhle tvar nepasuje, atd.) důvodem, proč se choreografií nezúčastňuji. Možná jsem do téhle fáze ještě nedošel, ale prozatím mám větší radost z toho, když tak nějak “překvapuji” sám sebe. Je to lepší, než kdybych nějakou dlouho periodu chodil na trénink s tím, že budeme “čistit” nějaké kousky choreografie.

DŽAJNA (OUT OF BOUNDS PRAHA)

Freestyle je pro mě volnost, nezávislost, samostatnost, svoboda …

Cítění a vnímání hudby je u každého tanečníka zcela jiné. Pro mě je to právě vyjádřený okamžik. Jaká hudba hraje? Jaký styl? Na tom nezáleží, tancuj to, co Ty právě teď chceš. V tom vidím ten půvab. Co tanečník, to osobnost a každý tanečník má zálibu v rozlišných stylech. Někdo si raději jede jen ve funky, někdo má rád house dance a někdo si trsne na jakoukoli hudbu jakýkoli styl :) Proč ne.

Já osobně jsem začínala, jako hodně tanečníků, s hip hopem, kde se meze nekladou, každý tanečník má individuální přístup, svůj vlastní styl, který je originální, každý si přebírá prvky z jiných různých stylů. Asi nejjednodušší způsob, jak se vůbec k freestylu jako takovému dostat je, řekla bych, právě hip hop. Dlouho mi trvalo než jsem vůbec pochopila, jak vnímat hudbu a skloubit jí s pohyby a ještě stále s tím mám občas problém. Člověk má na sobě vždy co zlepšovat a když se mu začne líbit jeho tancování v zrcadle, je to špatný.

Co se týče jiných stylů, preferuji feeling a techniku, než jen naučené kroky poskládané za sebou. Co se techniky týká, z určité části se dá nadrtit mnohohodinovými tréninky a myslím si, že je důležitá, ale feeling v sobě člověk musí mít, stačí ho jen objevit.

Pak nastává další častá otázka … jam nebo battle? Zase to záleží na názoru člověka, někdo raději jamuje, užívá si to, jen tak si chce trsnout. Pro mě je to úžasná věc jako practice, kde si člověk může zkoušet nové věci a nezáleží na tom, jestli jednou špatně šlápne mimo hudbu, když se mu to zrovna nepovede. Battle je pro mě výzva, kde chci ukázat to nejlepší ze sebe, je to pro mě motivace ke zlepšování se. V battlu mám ráda průbojnost, baví mě to být občas trochu důraznější a myslím, že to není špatný. Od toho je to battle.

A proč právě freestyle dělám? Protože mi otevírá nové obzory a zlepšuju si tím vnímání hudby, sbírám nové poznatky, dělám si svoje názory, nutí mě to drtit techniku. Baví mě to, užívám si to a je to jakýsi sdělovací prostředek mezi tanečníky z různých zemí, když se sejdou na jednom místě, jedné akci, jedné párty :)

Choreografie pro spoustu tanečníků znamená jen naučené kroky jdoucí za sebou ve sledu. Tak tomu doopravdy v hodně případech je, ale vymyslet opravdu dobrou choreografii velká většina tanečníků neumí, zejména freestylerů. Na druhou stranu, ti nejlepší choreografové zase třeba nemají rádi freestyle, ale ve svém oboru jsou špička.

Ani jeden z těchto směrů by se neměl odsuzovat, ale často tomu tak je právě u choreografie. Myslím si, že když se tanečník jezdí vyučovat a sbírat zkušenosti na workshopy, je to pro něj velký přínos a to se pak projeví i na jeho freestylu. Pro mě je například workshop s Shaunem Evaristem či Lylem Benigou, mnohem cennější a hodnotnější než samostatný freestyle, battle nebo jam. Nejde o to, zkopírovat jejich prvky nebo přebírat jejich styl. Z každého toho kousku by si měl tanečník vzít něco, co se mu líbí a zamlouvá a promítnout to třeba do svého feelingu.

Není pravda, že choreografii zatančí každý. Pro mě je v choreografii krása, každý choreograf tak může vyjádřit, jak právě on přesně cítí tu danou písničku. I když je často spojována s komercí, je to část umění. Tanečník si tímto způsobem může rozšiřovat své obzory, učit se rychleji a utvářet si svůj vlastní styl promítnutím nasbíraných zkušeností do sebe sama. Já osobně miluju tvořit choreografii, učit jí a miluju se učit od někoho výbornou choreografii.

Nemůžu říci, jestli více uznávám choreografii nebo freestyle. V mém případě se obě věci navzájem doplňují, protože každá mi dává něco jiného.

Líbil se vám tento článek? Sdílejte jej, ať se o něm dozví i ostatní :-)
NENECHTE SI UJÍT DALŠÍ ZAJÍMAVÉ ČLÁNKY

Právě teď pracujeme na dalším skvělém článku. A ne jednom :-)
Přihlašte se k odběru a nic podstatného z české a zahraniční street dance scény vám už neuteče.